Rockový víkend

Jak už jsem kdysi napsal, tradičně poslední víkend v květnu se v našem maloměstě koná rockový festival, zahrnující pátek a sobotu. Tak tomu bylo i letos.

Když si zavzpomínám, tak poprvé jsem si jej užil před třemi lety – bydlíme totiž kousek od místa, kde se hraje, a tak nám stačí být v ložnici a slyšíme každé slovo a každý tón. Tenkrát byla hlavní hvězdou skupina Kryštof, ale já jsem si mnohem víc užil vystoupení Zuzany Navarové a skupiny Koa, potom skupiny Abraxas, a nějak po půlnoci Kurtizány z 25. Avenue. Předloni byla hlavní hvězdou finská skupina Waltari, která sice začaal místo ve 21:00 hrát až ve 22:25, ale zase mi připomněla všechny své hity, které jsem kdysi nekriticky obdivoval (a živé provední tomu dalo ještě syrovější nádech – když Kärtsy zpívá “Vogue” od Madonny, má to takovou děsivou atmosféru); loni pak česká legenda Olympic, což jsme si užili dosytosti, neboť došlo i na staré dobré fláky typu Želva nebo Okno mé lásky.

Letos vystoupila Aneta Langerová, ale o ní až později.

Celá akce pravidelně začíná v pátek úderem druhé odpolední, kdy se na pódiu začnou střídat různé “bezejmenné” (tedy, jméno mají, ale ještě je nikdo nezná) skupiny, které hrají, jako by skutečně na kytaru nic víc, než ony pověstné tři akordy, neexistovalo (i když, Beatles, Doors, či U2 udělali na třech akordech kariéru jako hrom). V pátek se hraje asi do jedné hodiny po půlnoci a v sobotu odpoledne začíná vše nanovo.

Sobotní odpoledne zahajovala nějaká neznámá skupina, která se snažila do svých textů narvat co nejvíce vulgarismů (slovo “kurva” patřilo k těm slušnějším), potom program pokračoval v pohodě. Pavlínka projevila zájem o to, jít se podívat “tam, kde to zpívá”. I vzal jsem ji a šli jsme. Viděli jsme celý koncertní areál jako na dlani. Zrovna dohrávala skupina s nějakým divným názvem, tuším Rufus, a po chvíli nastoupila Znouzectnost, skupina, o které jsem slyšel, ale ji samotnou jsem ještě neslyšel. Na první poslech mě moc nezaujali. Během jejich vystoupení projevila Pavlínka přání jít domů. Doma se usalašila v ložnici, soustředěně poslouchala a nakonec usnula.

Večer chvíli po deváté nastoupila Superstar Aneta. Její debutové CD pro mě bylo spíše zklamáním, proto jsem čekal na její koncertní show. A ta mě překvapila, i když hrála “jen” písničky ze svého CD plus asi dvě nové, koncertní provední jim dalo šťávu, kterou studio nějak pohltilo. Zakončovala písničkou o vodě živé, kterou zpívali i diváci.

Já jsem šel okolo jedenácté hodiny spát, ale hudební produkce trvala prý až do páté hodiny ranní.

Hezký den!