telefonní paranoia

Případ, o kterém píše Herulinka, mě přivedl k poznání, že jsem na tom podobně.

Občas se mi stane, že někomu volám a – nedovolám se. Nebo napíšu zprávu a nepřijde mi odpověď. V takové chvíli mě přepadají nejčernější myšlenky.

První je: Stalo se mu/jí něco?
Druhá je: Je na mě naštvaný/á?

Což o to, když se to stane jednou, a napodruhé se už dovolám, tak je vše v pořádku, ale když se třeba nemůžu dovolat půl dne, tak mnou cloumají pochybnosti.

A tak mi nezbývá nic jiného, než zvonit a zvonit dál, až se dovolám. Nakonec se dozvím, že volaný člověk třeba jen nechal doma mobil v nabíječce a odskočil si na nákup…

Je ten můj stav, když se nemůžu dovolat a hledám všude možně nejhorší možné příčiny, jen moje paranoia?

Hezký den!