Tak tedy dnes naposled

Dnes po třech letech, čtyřech měsících a jedenácti dnech končí můj pracovní poměr.

V tomto zaměstnání jsem si prožil doslova život jako na sinusoidě. Nejdříve jsem se chtěl za každou cenu udržet, potom za každou cenu odejít, znovu se za každou cenu udržet, a nakonec tedy odcházím.

Když se kdysi v jednom časopise ptali herečky Ivy Janžurové a jejího manžela, co jejich povolání jejich rodině dává a bere, manžel paní Janžurové odpověděl stručně: Dává gáži, bere nervy. Já když přemýšlím, co mi toto zaměstnání dalo, nalézám celkem pozitivní věci – samozřejmě peníze, několik nových přátel a dost zajímavých zkušeností (možná se o nich někdy rozepíšu podrobně).

A co mi vzalo? Vzalo mi trochu spánek (ono dojíždět denně hodinu a půl dá zabrat), vzalo mi iluze.. možná si ještě někdy vzpomenu na další věci.

Každopádně teď odcházím s lehkým srdcem a doufám, že vzpomínat budu jen na to pozitivní.

Hezký den!