kdo jsou ti lidi?

Jako dost jiných přede mnou (a dost jiných po mně) i já jsem kdysi podlehl kouzlu programu ICQ. Před mnoha a mnoha lety jsem si vytvořil nejdříve jedno ICQ-číslo, a protože jsem ho později zapomněl, vytvořil jsem si před cca třemi lety jiné.

Dnes používám pro komunikaci po ICQ klienta Psi. Ten název není odvozen od zákeřných štěkajících potvor, napadajících a mrzačících malé děti, ale od jednoho z písmen řecké abecedy. Jedinou nevýhodou je, že proto, abyste tohoto klienta mohli používat, musíte se zaregistrovat na některém z jabberovských serverů.

Včera jsem si pozorně prohlížel svůj seznam kontaktů a u každého jména přemýšlel – jak dlouho ho znám, odkud ho znám a podobně. A narazil jsem na jména, u kterých jsem byl v koncích.

Kdo to jen mohou být Alice Králová a Jana Kolářová?

Oběma jsem poslal zprávu s dotazem, zda by mi mohly poskytnout informaci o tom, odkud bych je mohl znát, ale ani od jedné zatím žádná reakce.

Hezký den!

Konec prázdnin

Přiblížil se konečně konec prázdnin. Děti se vrátí do školy, MHD se možná vrátí k normálnímu provozu, na který bude spolehnutí…

Ale o tom jsem psát nechtěl. Psát jsem chtěl o želvě.

Tedy, ne o té želvě, o které kdysi složil Petr Janda veselou a částečně i ptákovinoidní písničku. Psát jsem chtěl o své želvě.

Tak tohle je ona:

V týdnu, kdy jsem měl odpolední, vyhlásila v pondělí hladovku. Netušil jsem, zda tím chce něco naznačit, zda bojuje za práva afghánských muslimských teroristů, nebo za demokracii na Kubě, prostě nesežrala vůbec nic. Když už se to dělo třetí den, ponoukla mě žena k tomu, abych s ní zašel k veterináři. No, nechtělo se mi, ale co nadělám.

I vstal jsem, želvu do krabice od Pavlínčiných bot uložil a k veterináři spěchal. Přišel jsem včas, necelých 5 minut před koncem ordinační doby. Pan veterinář se podíval nejdříve na mne, potom na želvu, vzal ji do ruky, a poté, co jsem mu vypsal její odpor k žrádlu a nevylučování žádného trusu, zamyslel se.

Po chvíli řekl, že mu želva prijde v pořádku, že je to možná jen dočasná porucha příjmu potravy, že ji mám držet v teple a kdyby nezačala žrát, že se bude muset podívat do Pardubic či Hradce Králové, kde jí vezmou krev a udělají rentgen. A s tím mě i milou želvu propustil.

Po příchodu domů jsem promluvil želvě do duše a vysvětlil, že ona do plavek hubnout nemusí a jako želví anorektička taky moc atraktivní pro samečky nebude. Nejdříve to vypadalo, že mě nevnímá, pak se zamyslela, zastyděla, váhavě přiklopýtala k misce se žrádlem a – světe, div se – začala žrát.

Hezký den!

Matematický úkol na pravděpodobnost

Tak tedy dnes si, milí čtenáři a milé čtenářky, provětráte své mozkové závity a vyřešíte jednoduchý matematický úkol na pravděpodobnost.

Zadání:

Máte tříměsíčního syna, který se každou noc zhruba třikrát vzbudí kvůli jídlu (prosím ctěné čtenářky, mající zkušenosti s mateřstvím a podobně starými dětmi, ať mi nevolají a nenabízejí výměnu dítěte za jiné, které se budí častěji). K tomu máte manželku, která kvůli zánětu v lokti nesmí se synem nijak manipulovat.

Při každém synově probuzení je nutné provést následující kroky.

- vyndat syna z postýlky a předat jej manželce ke kojení
- po nakojení jej od manželky převzít a počkat, zda si říhne
- pokud si říhne, či do deseti minut si neříhne, přebalit jej
- vrátit syna zpět do postýlky

Otázka:

Jaká je pravděpodobnost, že se vám podaří se vyspat?

(Pozn.: pro účely tohoto úkolu můžeme čtyřletou dceru, spící ve svém pokojíčku, nebrat do úvahy.)

Bonusová otázka:

Jaký geometrický tvar se bude ráno zobrazovat pod každým vaším okem?

Hezký den!

Co všechno může být rock?

Kolega desítka pohárů se kdysi podivoval nad tím, že na rockovém festivalu vystupují i Mňága & Žďorp, popř. Aneta Langerová.

Já jsem nedávno narazil na tento plakát:

a v souvislosti s tím se ptám:

Co na ROCK festivalu dělá DĚDA MLÁDEK ILLEGAL BAND???

Odpovědi se mi zatím nabízejí jen 3:

1. Organizátoři tohoto rockového festivalu nikdy neslyšeli rock.

2. Organizátoři tohoto rockového festivalu nikdy neslyšeli DĚDA MLÁDEK ILLEGAL BAND.

3. Organizátoři tohoho rockového festivalu nikdy neslyšeli ani rock, ani DĚDA MLÁDEK ILLEGAL BAND.

Nebo má někdo jinou možnou odpověď?

Hezký den!

6 let

Ano, přátelé, pořádně jsem si to spočítal, pro jistotu jsem si to ještě jednou propočítal a vyšlo mi, že dnes mám malé, ale milé, šesté výročí.

O co jde:

Přesně před 6 lety 25. srpna jsem potkal jednu milou, sympatickou, usměvavou a pohodovou slečnu, která se stala nejprve mojí přítelkyní a posléze i mojí manželkou.

A ač je to s podivem, vydržela po mém boku dodnes.

Hezký den!

fotbal

Ano, přítelé, dnes budu psát o velmi povrchní věci, a to o fotbale.

O tom, že existuje taková hra, jsem se dozvěděl poměrně brzy, neboť ve vesnici, v níž jsem trávil své útlé dětství, se vyskytovalo dost výrazné fotbalové hřiště. O tom, proč jsou ti pánové kopající do čehosi kulatého ustrojeni do různobarevných triček a trenýrek, co tam dělá ten divný pán s píšťalkou, a další podrobnosti, jsem se dozvídal postupně v dalších letech. A o tom, že existuje něco jako Sparta, Slavia, Vítkovice, Baník atd., jsem se dozvěděl až úplně naposledy. Posléze, na začátku devadesátých let posledního století minulého tisíciletí, se ze mě stal příznivec Slovanu Liberec a to mě drží dodnes.

Ale včera večer jsem na ČT 2 zahlédl další díl oblíbené komediální telenovely na téma “Marné pokusy Slávie Praha dostat se do Ligy mistrů”. Inu, ti chlapci v dvoubarevných tričkách s červenou hvězdou na bílé polovině triček se opět pokoušeli o něco, o čem už dávno prokázali, že na to nemají.

Rozkaz zněl jasně: Slávia musela vyhrát, tedy za záda brankáře Zítky dostat míč víckrát, než kolikrát se bude za svá záda smutně ohlížet Matúš Kozáčik. Proto jsem zcela nepochopil taktický tah Karla Jarolíma postavit do sestavy jen jednoho útočníka. Každý přece ví, že pokud chci dát více gólů než soupeř, musím nastoupit v ofenzívní sestavě. Karlu Jarolímovi to asi zapomněli říct.

Po většinu zápasu to byla celkem nuda, legrace nastala až poté, co Slávisté poprvé nevěřícně kroutili hlavami, jak to, že dostali gól. Pak totiž komentátor (nevím, kdo to byl, a je mi to celkem jedno) projevil neskutečný smysl pro morbidní humor, když prohlásil: “Ještě pořád je dost času na to, aby domácí vstřelili dva góly.” To už jsem se nemohl smíchy udržet. Po tři čtvrtě hodiny hráli Slávisté buďto na ragbyové branky, nebo na branky asi o dva metry širší, než ty klasické fotbalové, a najednou ve zbytku času se dvakrát trefí – nedokázali by to, ani kdyby je trénoval David Copperfield. Pak ovšem Slávia dostala druhý gól a byl konec.

Nikdy jsem nepochopil, proč se Slávia pokouší skončit v domácí lize do druhého místa a bojovat o Ligu Mistrů, když to neumí. Při minulém marném pokusu narazila na španělský tým Celta Vigo. Když se před prvním zápasem ve španělsku ptali tehdejšího slávistického kapitána Bejbla, co říká na to, že Celtu Vigo vyřadil kdysi Slovan Liberec, Bejbl odpověděl: “Tak určitě to bylo tím, že Vigo Liberec podcenilo.” No prostě, předem měl výmluvu pro vlastní vypadnutí Slávie.

Hezký den!

Tak jsem do toho praštil

Protože, jak jsem uvedl dříve, náš starý dobrý fotoaparát Minolta vyhlásil 17. července stávkovou pohotovost, kterou dosud neukončil. Poslal jsem ho tedy do autorizovaného servisu, odkud mi po třech dnech zavolali, že je vada v objektivu. Když mi sdělili cenu předpokládané opravy, protáhly se mi panenky do evropských parametrů a rozhodl jsem se raději koupit nový stroj.

Tím se stal tento brouček.

Hezký den!

Jak jsme byli na koncertě

V našem městečku se o uplynulém víkendu opět konal multižánrový hudební festival, během něhož vystoupí několik interpretů od vážné hudby po rock.

Sobotní dopoledne zahajovala dechovka. Naše rodina se proto obezřetně vydala na náměstí až odpoledne. Minuli jsme vystoupení souboru Cymbelin (jeho název vyslovený nahlas mi kdo ví proč evokoval pánské přirození) a došli, když na náměstí začínali svoji produkci kultovní Poutníci. Sentiment byl přítomen, i zamáčkl jsem slzu a soustředěně poslouchal. Mezi publikem jsem zahlédl i basáka skupiny Nasaďte Ski, která však bohužel na festivalu nevystupovala (malá vsuvka – basákova dcera chodí do školky s Pavlínkou a údajně jsou kamarádky). Posléze se objevil i bubeník téže skupiny, takže chlapci konstatovali, že rytmickou sekci mají kompletní. Poutníci hráli skoro 2 hodiny, vyřvávačky typu “otevři oči ty uspěchanáááááááááááááá, dáááááááááááámo uplakanáááááá” či “až uslyšíš hvíííííííííííííízdáááááááááááááníííííííííí…” dali naštěstí až v samotném závěru.

Ovšem největší hvězdou jejich vystoupení se překvapivě stala Pavlínka, která v jednu chvíli spustila řev o takové síle, že hudba z repráků byla najednou tichá jako šumavské hvozdy.

Záhada Pavlínčina řevu se vysvětlila ihned. Na zadní stranu jejího pravého stehna, kousek nad kolenem, se totiž usadila vosa, která neměla žádné špatné úmysly. Leč Pavlínka se posadila na lavičku trošku prudčeji a vosa v obranné reakci udělala to, co vosy obvykle dělají. Bodla.

Nakonec se jako univerzální tišidlo bolesti po vosím žihadle ukázala žvýkačka z nedaleké cukrárny.

Po Poutnících nastoupila na pódium skupina Boboš a Frozen Dozen, což byl po poutnických vybrnkávačkách šok srovnatelný s ranou kladivem do hlavy. Využil jsem toho, že můj mobil umí natáčet třicetisekundové videosekvence a jeden kousek vystoupení zmrzlého tuctu jsem si takto nahrál.

No a pak už Míša začal dávat nelibost nad prázdností svého žaludku a zamířili jsme domů.

Hezký den!

Jak jsem

tentokrát pečoval o hospodářství.

Protože jsem měl minulý týden odpolední směnu, přicházel jsem domů až za tmy. Na tom ostatně není nic divného.

Ve čtvrtek v noci mi moje žena sdělila, že má pro mě konkrétní úkol. Totiž že její rodiče pojedou na víkend pryč a na mých bedrech je úkol z nelehkých. V sobotu ráno dojet do jejich domu, vyhnat slepice, připravit krmivo pro kočky, v sobotu večer opět dojet, zahnat slepice, připravit krmivo pro kočky a zalít veškeré květinstvo, v neděli ráno zopakovat akci ze sobotního rána.

V sobotu ráno jsem vstal (pravda, později, než je obvyklé pro buzení slepic) a ještě v polospánku na sebe hodil kraťasy a bundu, sesunul se do sklepa, vyštrachal ven kolo a vyrazil. I přes to, že více než polovina mého mozku byla ještě ve spacím režimu, jsem těch 7 kilometrů ujel (sice ztuha, ale výsledek je hlavní). Na místě mě zarazilo, že slepice pobíhaly volně venku. Zamyslel jsem se a vzpomněl si, že jsem je určitě nevyháněl ven. Pokrčil jsem rameny a vešel dovnitř. V domě mě potkala babička mé ženy, která se divila, proč jsem přijel, že zahnání i vyhnání slepic obstarala. Poděkoval jsem jí a šel se věnovat kočkám.

Kočky jsou dvě: Tříbarevná a černá. Zatímco tříbarevná si mě přišla prohlédnout, černá mě pozorovala z hodně bezpečné vzdálenosti. Chvíli jsem se černou kočku snažil ukecat, že nejsem zlý a že kočky nejím (nevypadala, že by mi věřila), nakonec jsem to vzdal, vzal jejich krmící mísu a šel ji naplnit kaloricky hodnotnou stravou. Pak jsem se s kočkami rozloučil a jel domů.

V sobotu večer jsem se opět vydal za kočkami. Slepice byly zahnány a denní snůška vajec rovněž uklizena, za což babička mé ženy získala další bod. Kočky se tentokrát obě držely ode mě co možná nejdál, tak jsem se ani o žádnou komunikaci nesnažil a opět jim jejich prázdnou mísu naplnil. Pak jsem odchytil konvičku a zalil vše, co vypadalo aspoň trochu jako květina. Pak jsem nasedl na kolo a jel domů. Doma jsem radostně konstatoval, že se v cyklistice lepším, neboť 7 km se mi podařilo ujet za pouhých 20 minut.

A v neděli ráno se se mnou kočky odmítly bavit kompletně a navíc neměly ještě vše od sobotního večera sežráno, potvůrky.

Hezký den!

Tak tohle je

Pavlínčina helma:

Hezký den!