Jak jsme byli na koncertě

V našem městečku se o uplynulém víkendu opět konal multižánrový hudební festival, během něhož vystoupí několik interpretů od vážné hudby po rock.

Sobotní dopoledne zahajovala dechovka. Naše rodina se proto obezřetně vydala na náměstí až odpoledne. Minuli jsme vystoupení souboru Cymbelin (jeho název vyslovený nahlas mi kdo ví proč evokoval pánské přirození) a došli, když na náměstí začínali svoji produkci kultovní Poutníci. Sentiment byl přítomen, i zamáčkl jsem slzu a soustředěně poslouchal. Mezi publikem jsem zahlédl i basáka skupiny Nasaďte Ski, která však bohužel na festivalu nevystupovala (malá vsuvka – basákova dcera chodí do školky s Pavlínkou a údajně jsou kamarádky). Posléze se objevil i bubeník téže skupiny, takže chlapci konstatovali, že rytmickou sekci mají kompletní. Poutníci hráli skoro 2 hodiny, vyřvávačky typu “otevři oči ty uspěchanáááááááááááááá, dáááááááááááámo uplakanáááááá” či “až uslyšíš hvíííííííííííííízdáááááááááááááníííííííííí…” dali naštěstí až v samotném závěru.

Ovšem největší hvězdou jejich vystoupení se překvapivě stala Pavlínka, která v jednu chvíli spustila řev o takové síle, že hudba z repráků byla najednou tichá jako šumavské hvozdy.

Záhada Pavlínčina řevu se vysvětlila ihned. Na zadní stranu jejího pravého stehna, kousek nad kolenem, se totiž usadila vosa, která neměla žádné špatné úmysly. Leč Pavlínka se posadila na lavičku trošku prudčeji a vosa v obranné reakci udělala to, co vosy obvykle dělají. Bodla.

Nakonec se jako univerzální tišidlo bolesti po vosím žihadle ukázala žvýkačka z nedaleké cukrárny.

Po Poutnících nastoupila na pódium skupina Boboš a Frozen Dozen, což byl po poutnických vybrnkávačkách šok srovnatelný s ranou kladivem do hlavy. Využil jsem toho, že můj mobil umí natáčet třicetisekundové videosekvence a jeden kousek vystoupení zmrzlého tuctu jsem si takto nahrál.

No a pak už Míša začal dávat nelibost nad prázdností svého žaludku a zamířili jsme domů.

Hezký den!

Jak jsem

tentokrát pečoval o hospodářství.

Protože jsem měl minulý týden odpolední směnu, přicházel jsem domů až za tmy. Na tom ostatně není nic divného.

Ve čtvrtek v noci mi moje žena sdělila, že má pro mě konkrétní úkol. Totiž že její rodiče pojedou na víkend pryč a na mých bedrech je úkol z nelehkých. V sobotu ráno dojet do jejich domu, vyhnat slepice, připravit krmivo pro kočky, v sobotu večer opět dojet, zahnat slepice, připravit krmivo pro kočky a zalít veškeré květinstvo, v neděli ráno zopakovat akci ze sobotního rána.

V sobotu ráno jsem vstal (pravda, později, než je obvyklé pro buzení slepic) a ještě v polospánku na sebe hodil kraťasy a bundu, sesunul se do sklepa, vyštrachal ven kolo a vyrazil. I přes to, že více než polovina mého mozku byla ještě ve spacím režimu, jsem těch 7 kilometrů ujel (sice ztuha, ale výsledek je hlavní). Na místě mě zarazilo, že slepice pobíhaly volně venku. Zamyslel jsem se a vzpomněl si, že jsem je určitě nevyháněl ven. Pokrčil jsem rameny a vešel dovnitř. V domě mě potkala babička mé ženy, která se divila, proč jsem přijel, že zahnání i vyhnání slepic obstarala. Poděkoval jsem jí a šel se věnovat kočkám.

Kočky jsou dvě: Tříbarevná a černá. Zatímco tříbarevná si mě přišla prohlédnout, černá mě pozorovala z hodně bezpečné vzdálenosti. Chvíli jsem se černou kočku snažil ukecat, že nejsem zlý a že kočky nejím (nevypadala, že by mi věřila), nakonec jsem to vzdal, vzal jejich krmící mísu a šel ji naplnit kaloricky hodnotnou stravou. Pak jsem se s kočkami rozloučil a jel domů.

V sobotu večer jsem se opět vydal za kočkami. Slepice byly zahnány a denní snůška vajec rovněž uklizena, za což babička mé ženy získala další bod. Kočky se tentokrát obě držely ode mě co možná nejdál, tak jsem se ani o žádnou komunikaci nesnažil a opět jim jejich prázdnou mísu naplnil. Pak jsem odchytil konvičku a zalil vše, co vypadalo aspoň trochu jako květina. Pak jsem nasedl na kolo a jel domů. Doma jsem radostně konstatoval, že se v cyklistice lepším, neboť 7 km se mi podařilo ujet za pouhých 20 minut.

A v neděli ráno se se mnou kočky odmítly bavit kompletně a navíc neměly ještě vše od sobotního večera sežráno, potvůrky.

Hezký den!