Pan Hodný

Sometimes truth is stranger than fiction

Jak jsem

tentokrát pečoval o hospodářství.

Protože jsem měl minulý týden odpolední směnu, přicházel jsem domů až za tmy. Na tom ostatně není nic divného.

Ve čtvrtek v noci mi moje žena sdělila, že má pro mě konkrétní úkol. Totiž že její rodiče pojedou na víkend pryč a na mých bedrech je úkol z nelehkých. V sobotu ráno dojet do jejich domu, vyhnat slepice, připravit krmivo pro kočky, v sobotu večer opět dojet, zahnat slepice, připravit krmivo pro kočky a zalít veškeré květinstvo, v neděli ráno zopakovat akci ze sobotního rána.

V sobotu ráno jsem vstal (pravda, později, než je obvyklé pro buzení slepic) a ještě v polospánku na sebe hodil kraťasy a bundu, sesunul se do sklepa, vyštrachal ven kolo a vyrazil. I přes to, že více než polovina mého mozku byla ještě ve spacím režimu, jsem těch 7 kilometrů ujel (sice ztuha, ale výsledek je hlavní). Na místě mě zarazilo, že slepice pobíhaly volně venku. Zamyslel jsem se a vzpomněl si, že jsem je určitě nevyháněl ven. Pokrčil jsem rameny a vešel dovnitř. V domě mě potkala babička mé ženy, která se divila, proč jsem přijel, že zahnání i vyhnání slepic obstarala. Poděkoval jsem jí a šel se věnovat kočkám.

Kočky jsou dvě: Tříbarevná a černá. Zatímco tříbarevná si mě přišla prohlédnout, černá mě pozorovala z hodně bezpečné vzdálenosti. Chvíli jsem se černou kočku snažil ukecat, že nejsem zlý a že kočky nejím (nevypadala, že by mi věřila), nakonec jsem to vzdal, vzal jejich krmící mísu a šel ji naplnit kaloricky hodnotnou stravou. Pak jsem se s kočkami rozloučil a jel domů.

V sobotu večer jsem se opět vydal za kočkami. Slepice byly zahnány a denní snůška vajec rovněž uklizena, za což babička mé ženy získala další bod. Kočky se tentokrát obě držely ode mě co možná nejdál, tak jsem se ani o žádnou komunikaci nesnažil a opět jim jejich prázdnou mísu naplnil. Pak jsem odchytil konvičku a zalil vše, co vypadalo aspoň trochu jako květina. Pak jsem nasedl na kolo a jel domů. Doma jsem radostně konstatoval, že se v cyklistice lepším, neboť 7 km se mi podařilo ujet za pouhých 20 minut.

A v neděli ráno se se mnou kočky odmítly bavit kompletně a navíc neměly ještě vše od sobotního večera sežráno, potvůrky.

Hezký den!

srpen 22, 2005 - Zasláno panhodny | Život, vesmír a vůbec | | Zatím bez komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář.

Vložit komentář