Jak jsme byli na koncertě

V našem městečku se o uplynulém víkendu opět konal multižánrový hudební festival, během něhož vystoupí několik interpretů od vážné hudby po rock.

Sobotní dopoledne zahajovala dechovka. Naše rodina se proto obezřetně vydala na náměstí až odpoledne. Minuli jsme vystoupení souboru Cymbelin (jeho název vyslovený nahlas mi kdo ví proč evokoval pánské přirození) a došli, když na náměstí začínali svoji produkci kultovní Poutníci. Sentiment byl přítomen, i zamáčkl jsem slzu a soustředěně poslouchal. Mezi publikem jsem zahlédl i basáka skupiny Nasaďte Ski, která však bohužel na festivalu nevystupovala (malá vsuvka – basákova dcera chodí do školky s Pavlínkou a údajně jsou kamarádky). Posléze se objevil i bubeník téže skupiny, takže chlapci konstatovali, že rytmickou sekci mají kompletní. Poutníci hráli skoro 2 hodiny, vyřvávačky typu “otevři oči ty uspěchanáááááááááááááá, dáááááááááááámo uplakanáááááá” či “až uslyšíš hvíííííííííííííízdáááááááááááááníííííííííí…” dali naštěstí až v samotném závěru.

Ovšem největší hvězdou jejich vystoupení se překvapivě stala Pavlínka, která v jednu chvíli spustila řev o takové síle, že hudba z repráků byla najednou tichá jako šumavské hvozdy.

Záhada Pavlínčina řevu se vysvětlila ihned. Na zadní stranu jejího pravého stehna, kousek nad kolenem, se totiž usadila vosa, která neměla žádné špatné úmysly. Leč Pavlínka se posadila na lavičku trošku prudčeji a vosa v obranné reakci udělala to, co vosy obvykle dělají. Bodla.

Nakonec se jako univerzální tišidlo bolesti po vosím žihadle ukázala žvýkačka z nedaleké cukrárny.

Po Poutnících nastoupila na pódium skupina Boboš a Frozen Dozen, což byl po poutnických vybrnkávačkách šok srovnatelný s ranou kladivem do hlavy. Využil jsem toho, že můj mobil umí natáčet třicetisekundové videosekvence a jeden kousek vystoupení zmrzlého tuctu jsem si takto nahrál.

No a pak už Míša začal dávat nelibost nad prázdností svého žaludku a zamířili jsme domů.

Hezký den!