Drak

Jelikož a protože nastal podzim, a s ním i čas pouštění draků, rozhodli jsme se rovněž nějakého toho draka si pořídit.

Odpovídající model jsme našli v papírnictví – papírový drak, kterého stačí vystřihnout, slepit, přivázat ke dvěma laťkám, uvázat vodící provázek a připevnit ocas.

Odpoledne doma jsme draka sestavili a ještě tentýž den na poli za naším panelákem vyzkoušeli.

Mimochodem – pole se během následného týdne změnilo do těchto podob: strniště; zorané pole; uválené zorané pole (na tom se běhalo nejlépe).

Holky pak každý den testovaly letové schopnosti draka a nakonec padlo rozhodnutí koupit ještě jednoho, který bude v Oldříši, abychom se při návštěvě nemuseli doprošovat o zapůjčení některého ze stávajících draků.

A tak během uplynulé neděle jsme sestavovali – no, nechali jsme to na švagrovi a jeho dcerách – a druhý drak byl od našeho k nerozeznání podobný – lišil se jen délkou ocasu a použitými ozdobami.

Nakonec jsme na poli uspořádali pouštění. Neteř se sice smála mojí větě: “Martinko, ty ho zvedneš, počkáš až zafučí, a já půšťám,” ale nakonec létali všichni draci jak v příručce “Drak a jeho význam pro moderní společnost”.

Hezký den!

Souboj s virem

Jednoho dne (no dobře, 26. září ráno) mě přepadl – zcela zákeřně a nečekaně – virus. Tedy ne počítačový, ale člověkovský. Prostě se mi motala hlava, z nosu mi teklo jak z prasklého potrubí. Krize vyvrcholila následující den, kdy se celý můj pracovní stůl ztrácel pod hromadou použitých papírových kapesníků.

Nicméně během státního svátku ve středu jsem se dal jakž takž do kupy, a ve čtvrtek jsem už jel do práce jako oficiálně zdravý člověk.

Taky mě kolegové hezky uvítali: “Tak co, už jsi zdravý?”

Já: “Celkem jo.”

Odpověď: “No a my jsme to od tebe chytili.”

Inu, člověk se holt nezavděčí nikdy všem.

Hezký den!