Tučňák

Připadal jsem si jako v Antarktidě.

Když jsem dnes ráno odcházel z práce, bylo mi divné, proč se všichni, co šli opačným směrem, tváří tak divně. Brzy jsem to pochopil. Stačil první krok a mé nohy ujížděly někam do tmy. Podobně jako Lara jsem se totiž stal obětí ranního náledí.

Po chvíli se mi podařilo nasadit správný styl chůze, který jen trochu připomínal právě tučňáka. Protože moje boty nejsou právě krasobruslařské vybavení, rozhodl jsem se, že kde to bude možné, to vezmu po trávníku, což je sice nespolečenské a vandalské, ale nehodlám riskovat zdraví, že ano.

Jak se dá předpokládat, ani tato taktika nebyla zcela bez chyby a na jednom místě došlo k tomu, k čemu se celou dobu schylovalo – moje nohy se rozjely dopředu, zbytek těla zůstal na původním místě a pak se pomalu ale jistě poroučel k zemi. Odnesl to levý loket a levé stehno.

Nakonec jsem doklouzal a docupital na zastávku a mohl se nechat odvézt domů.

Hezký den!