co se může zamotat, to se zamotá

Inspired by Helena

Ano, i já jsem si všiml jevu, spočívajícího v tom, že pokud máte něco, co se může zamotat, tak se to zamotá a ani při nejlepší vůli s tím nic nenaděláte.

Konkrétně popsáno: V tašce, kterou používám jako pracovní, mám: kabel pro propojení digitálního foťáku s PC, nabíječku k mobilu a sluchátka. Ukládám je pokaždé tak, aby se navzájem sebe nedotýkaly. A co najdu, když tašku otevřu a chci něco vytáhnout?

Buďto je nabíječka k mobilu promotána se sluchátky, nebo jsou sluchátka promotána s propojovacím kabelem, v nejhorším případě (včera) je promotáno všechno navzájem. Rozmotání často zabere čas v řádu desítek minut.

Jak k tomuto jevu dochází? A proč? Můžou za to ještírci?

Hezký den!

Karty nelžou, pane

To jsem takhle na autobusovém nádraží v okresním městě, pod jehož působnost spadá miniměsto, jež je mým trvalým bydlištěm, zíral na odjezdy autobusů, když se náhle objevila osoba patrně ženského rodu, přináležící k jistému v České republice velmi známému etniku (o kterém se nesmí vtipkovat, a pokud se o něm vtipkuje, tak se těm vtipům nesmí nikdo smát). Nebyla sice o berličce, ani hnáty křivé neměla (zato zuby byly snad nejzdevastovanější, jaké jsem za svůj krátký ale hříšný život viděl), zato hlas – vichřice podoba se vyskytnul:

“Pane, nedal byste mi cigaretu?”

Podobně jako u erotického dědy jsem jí vysvětlil, že nekouřím, nemám, a že támhle je trafika.

“No nic, no,” pronesla a já se nasměroval k odchodu.

“Pane, pane,” začala na mě znovu volat. Navzdory všem svým zásadám jsem se zastavil.
“Nebojte se, já vás nekousnu,” řekla (vzhledem ke stavu jejího chrupu naprosto zbytečná informace), “ale něco vám řeknu,” pokračovala. Nastražil jsem uši. Osoba oděná v modrý baloňák, pod kterým vyčuhovalo něco růžového – něco mezi zástěrou a kombiné – , pokračovala: “Já už jsem vás dlouho pozorovala, pane, vy máte dlouhou čáru života (krucinál, to je vidět i přes rukavice??), ale nesmíte se rozčilovat, když vás někdo vytočí, pak budete mít šťastný život, pane, karty vám to řeknou, pane, karty nelžou, schávlně, zkuste si vytáhnout kartu.” Nato vytáhla z kapsy balíček karet ochmataných a rozpadajících se tak brutálně, že z pohledu na ně se mi udělalo zle.

Poděkoval jsem oné neznámé osobě za ochotu a odmítl jí sponzorovat kuřáckou vášeň tím, že bych se z jejích karet dozvěděl třeba něco, co vědět nutně nepotřebuji.

Hezký den!