Upíři

Nedávno jsem zahlédl část pořadu “Na vlastní oči”, ve kterém se redaktorka vydala mezi lidi, co se pokládají za upíry. Během několika málo vteřin jsem – na rozdíl od oné redaktorky – poznal, že ono pokládání se za upíry je u oněch lidí toliko póza, navíc bez reálného podkladu.

Poznámka na úvod: Existenci upírů věřím asi stejně jako existenci Yettiho – tedy jen o něco málo víc než existenci voličů Unie svobody.

Nejobsáhleji o upírech referuje Jiří Kulhánek, a to nejprve v knize Vládci strachu a k témuž tématu se vrací v knize Noční klub. Konfrontoval jsem tedy jeho postřehy s tím, co jsem viděl v televizi a nemohl jsem se tomu, co jsem v TV viděl, nesmát.

1. Dle Jiřího Kulhánka jsou upíři štíhlých postav – díky jejich potravní specializovanosti se jim netvoří žádný podkožní tuk. Dívka, která se v reportáži snažila dělat ze sebe upírku byla oproti tomu obézní až běda. Chyba, děvče. Zhubni a pak možná….

2. Dle Jiřího Kulhánka je organismus upírů mnohonásobně dokonalejší organismu lidského – tedy i smysly upírů jsou mnohem silnější. Ona dívka s tlustými dioptrickými brýlemi upírkou být prostě nemohla – minimálně v jednom by totiž lhala.

3. Dívka v reportáži si pochvalovala chuť lidksé krve, která je oproti tomu dle Jiřího Kulhánka pro upíry přímo nechutná – upíři pijí spíše krev zvířecí.

4. Dívky v reportáži nařízla ruku redaktorce a slízla z ní kapku krve, leč redaktorce zůstala na ruce otevřená rána – další chyba. Dle Jiřího Kulhánka mají upíří sliny hojivý účinek, takže pokud by ona dívka, přes všechno, co je uvedeno v předchozích bodech, byla skutečnou upírkou, rána na ruce by se redaktorce během několika málo vteřin zacelila a nebylo by na její ruce patrno, že někdy na ní nějaká otevřená rána byla.

No a pak mě dorazil mladík vydávající se za “vymítače upírů”. Dle toho, co píše Kulhánek, by si na svou misi měl vzít minimálně kulomet, ještě lépe bezzákluzové dělo, neboť soudě podle své výbavy toho o možnostech upířího organismu moc nevěděl.

Další dívky, vydávající se za upírky, měly kromě obezity ještě načerno nabarvené rty, což je dle Jiřího Kulhánka další nesmysl, neboť opravdoví upíři dělají vše pro to, aby byli od běžné lidské populace k nerozeznání.

Sečteno a podtrženo – kdyby paní redaktorka věnovala pár hodin svého času Kulhánkovým knihám, tak tu reportáž nezveřejní.

Hezký den!