Návrat

Celý týden jsem pobýval ve stavu nemocných a práce se šítítcích. To bylo tak.

V noci z neděle 26.3. na pondělí 27.3. jsem se necítil zrovna dobře. Pravda, teploměr mi ukazoval někam k číslům, která už skoro nezačínají na trojku, ale myslel jsem si, že je to chyba v kalibraci teploměru. Zaspal jsem to a pondělek jakž takž přežil. Ale pro jistotu jsem odchytil kolegyni a požádal ji, že kdyby něco, tak aby za mě vzala moje šichty do konce týdne.

V úterý ráno to vypadalo, že to ustojím. V poledne to vypadalo, že to neustojím. Protože internetový telefonní seznam nefunguje, jak má (nikdy mi nenajde, co hledám), pomohl přítel Google. Hned v prvním odkazu vyhodil telefonní číslo “mé” doktorky.

Crrr, crrr…

Ženský hlas: “No, prosím?”

Já: “Dobrý den, to je ordinace paní doktorky H…ové?”

Ženský hlas: “Tady je zubní. Číslo k paní doktorce H…ové si zjistěte na informacích.”

Prásknutí sluchátka.

Druhý odkaz od pana Googla a volání na jiné číslo.

Crrr, crrr…

“Ordinace doktorky H…ové, prosím.”

Vyptal jsem se, dokdy mají ordinační hodiny a asi za deset minut přešlapoval v čekárně. Tam jsem zjistil, že inkriminované zubní, kam jsem volal poprvé, je hned vedle mnou hledané ordinace.

V ordinaci samotné jsem si, navzdory kypícímu životu druhého největšího města v ČR, připadal jako ve střediskové vesnčce u pana doktora, co se rád kochá.

Paní doktorka: “Co tam máte?”
Já: “Horečky 38.”
Paní doktorka: “To mám taky. Co tam máte ještě?”
Já: “Bolí mě hlava, záda, klouby…”
Paní doktorka: “A podlamujou se vám kolena a motáte se?”
Já: “No jo…”
Paní doktorka: “To mám taky..”
No, čekal jsem, kdy mi doporučí cestu do Pelhřimova, ale nakonec jsem v ruce třímal nemocenskou. Radostně jsem to oznámil všem a odjel domů se flákat.

Nebýt bolestí a teplot, byl by to příjemně strávený víkend.

Hezký den!