pan Čururů

“Tati, tati,” přiběhla za mnou Pavlínka se smíchem, “tam v té pohádce je pán, co se jmenuje Čururů.” A smála se, až se za bříško popadala.

Nu což, to by asi nic divného nebylo. Ovšem jak k tomu Pavlínka došla?

Vše se mělo tak. Vybrala si totiž ke čtení pohádky o bájných ruských bohatýrech. A ty jsou plné rozvláčných popisů, v podstatě některá souvětí jsou delší než odstavec. A mezi bohatýry, kteří hájí matičku Rus před zlými Tatary, je jednak Ilja Muromec, ale taky jeho věrný kamarád Čurila Pljonkovič. A to byl onen kámen úrazu, každé přečtení tohoto jména vyvolalo u Pavlínky salvu smíchu a jásotu nad “pánem Čururů.”

Někdy se člověk diví, co děti dokážou v pohádkách najít.

Hezký den!