Ufff

Málem jsem se už loučil s libereckými hokejisty a letošním hokejovým play-off.

Naštěstí dokázali Bílí tygři v Budějovicích na poslední chvíli utéct hrobníkovi z lopaty. Teď už jen aby vyhráli další tři zápasy a postoupili do semifinále.

Po dlouhé době jsem si mohl opět zopakovat svůj oblíbený hokejový pokřik

Ten náš Milan Hnilička,
to je jasná jednička,
soupeři maj smůlu,
mají v bráně nulu.

Po pravdě řečeno, Roman Turek ve skutečnosti není žádná nula, jinak by neměl zlato z MS a nebyl by ani vítězem kultovního Stanley cupu, ale do těch veršů se to tak nějak hezky česky hodí.

Hezký den!

Fotbalová erotika

Fotka ze serveru idnes.cz

Kontrolní otázka: Pomohlo to, že Jan Holenda nosí černé slipy, libereckému Slovanu k výhře nad ostravským Baníkem?

Hezký den!

pomalu do cíle

…

Tak ještě přežít tuhle noc a pak mě čekají tři dny volna!!!

Ufff!!!

Ještě by venku mohlo ubýt sněhu.

Ale to by pro mě bylo příliš štěstí najednou.

Hezký den!

Karel Plíhal je geniální

… a ne, že ne.

Přestože jsem minimálně z 80% rockový fanoušek, vyrostlý na Zepelínech, Sabatech, Párplech a podobných skupinách, občas v sobě odhalím skrytou slabost pro folkovou hudbu. Sladkobolné bratry Nedvědy sice poslouchám jen, není-li úniku, ale jinak na mě z většiny folkařů dýchá taková ta správná pohoda.

S tradičním zpožděním se ke mně dokutálelo CD Karla Plíhala “Nebe počká”. Už jsem byl, díky jeho nevlastnictví, opravdu společensky out.

Pro neinformované dodávám, že Karel Plíhal pro potřeby tohoto CD zhudebnil neboli zpísnil, ale v žádném případě nezvoral, básně Josefa Kainara. A to všechno oděl do bluesového hávu, takže z toho vzniklo hodně příjemné poslouchání.

Vy, co vás bota tlačí,
zpívejte s námi radši,
že malé štěstí stačí,
a je ho plný dům..

Hezký den!

Poměr příjemného a nepříjemného

Shrnutí dnešního dne

- Fláknout sebou na ledě a narazit si loket je nepříjemné.

- Stát hodinu a dvacet minut v nehybné koloně je taky nepříjemné.

- Prospat potom celý den je příjemné.

- Večeře v oblíbené pizzerii je rovněž příjemná.

Shrnuto a podtrženo: poměr příjemných a nepříjemných záležitostí byl za dnešek vyrovnán.

Hezký den!

Zimo

… nemám Tě rád!

Trošku mi ta letošní zima připomíná podobnou z doby před deseti lety, kdy ještě v polovině dubna se na mnoha místech držel sníh, a léto pak bylo mimořádně studené.

To je jeden z paradoxů mého života – ač narozen v zimním období, zimu rád nemám a jsem zuřivým milovníkem léta.

Poté, co se včera ráno opět, a to opakovaně, snesla z nebe neskutečná hromada sněhu, jsem zazíral na aktuální stránku v kalendáři, pomyslel si něco o tom, že svět se patrně zbláznil, a šel jsem spát.

Bohužel, když jsem se odpoledne probudil, nic se nezměnilo a to bílé fuj tam venku pořád strašilo.

Nevím, jestli to, že bývalý jugoslávský diktátor Miloševič už není mezi živými, je pozitivní nebo negativní zpráva. Podobně jako estébácký “vyšetřovatel” a trýznitel politických vězňů Alois Grebeníček se nedočkal rozsudku. Teoreticky je možné spekulovat, že si je oba odnesl čert. Minimálně by si to oba zasloužili.

Hezký den!

Jaromír Jágr je fanouškem Felixe Holzmanna

dva roky… aneb trochu magie čísel.

Poslední dobou čtu nebo slyším dost často o tzv. popíračích holocaustu a o soudech s nimi. Nějak mi připadá divné tyto lidi soudit, protože popírat holocaust je stejné jako popírat zakulacení Země popř. její oběh okolo Slunce.

Větší hrůzu mám z popíračů gulagů. Ti jsou, na rozdíl od popíračů holocaustu, nebezpečnější, protože mají zastoupení v obou komorách parlamentu a na kdovíkolika radnicích po celé republice.

Ale to jsem odbočil.

Poslední dobou je v módě hledat za každou blbostí něco nacistického. Nejen, že mi připadá, že strašit nacismem 60 let po konci druhé světové války není zrovna moudré, ale navíc se občas dozvím věci, ze kterých mi jde hlava kolem.

Tak například, že čísla 88 a 18 jsou nacistickými symboly. Eric Lindros, známý kanadský hokejista, měl štěstí, že svou kariéru prožil dříve, než jeho číslo dresu začínalo být spojováno s nacismem. Netušil jsem, jak mohou mít tato čísla nějaký nacistický význam, až jsem se dozvěděl, že jsou to kódy písmen v abecedě. Prostě prvním devíti písmenům abecedy (bez písmen s háčky a čárkami) se přidělí čísla podle následujícího postupu:

A – 1
B – 2
C – 3
D – 4
E – 5
F – 6
G – 7
H – 8
I – 9

A Lindrosova osmaosmdesátka, jsou dvě písmena H, což dává dohromady zkratku HH, v čemž jsou někteří novodobí Koniášové schopní najít zkrácenou verzi nacistického hajlování pro Hitlera. Že HH mohou být i iniciály americké herečky Helen Hunt, to nikoho nenapadne.
Číslo 18 je pak vykládáno jako zkratka AH, za čímž se údajně má skrývat samotný Hitler (že stejné iniciály měl i spisovatel Arthur Hailey, je opět jedno).

Trošku jsem si pohrál s čísly některých hokejistů. Kdysi dávno jsem viděl kanadského brankáře s číslem 45. To odpovídá kombinaci DE, čili daný hráč byl buďto fanouškem Duke Ellingtona, nebo obdivovatelem Dwighta Eisenhowera. Jiný známý hokejista, obránce Paul Coffey, dával svojí 66-kou najevo svůj obdiv k F. Fellinimu? Nebo k Ferovi Feničovi?

Ale zpět k našim, českým hokejovým borcům. Takový Milan Hnilička – číslo 33 – jasný milovník Claudie Cardinalové. Jiný liberecký hráč, Jan Plodek, číslo 28 – milovník Bohumila Hrabala. Tomáš Vokoun, číslo 29 – že by obdiv k Billymu Idolovi? A Vladimír Růžička měl, co si vzpomínám, v Naganu číslo 97 – zcela nepochybně tím vyjadřoval podporu dnešnímu slovenskému prezidentu Ivanu Gašparovičovi.
Trošku si lámu hlavu s Dušanem Salfickým – toho jsem viděl v dresu s číslem 72, tedy písmennou formou GB. Je milovníkem orchestru Gustava Broma nebo příznivcem George Bushe?

Na závěr hokejová hvězda z největších. Ano, náš nejlepší – Jaromír Jágr. Když odcházel do NHL, vybral si číslo 68 a mlžil o tom, že je to na památku roku, kdy naše země dostala určitou šanci, jejíž využití jí bylo zabáněno. Při krátkém angažmá v ruském Omsku zase tvrdil spoluhráčům, fanouškům i novinářům, že má to číslo na památku roku, kdy mu umřel dědeček. Ale mě neobalamutí. 68 = FH = Felix Holzmann. Je to tedy jasné. Jaromír Jágr je fanouškem nesmrtelného komika Felixe Holzmanna!

Hezký den!

QWERTZ nebo QWERTY?

… snadná otázka, nesnadná odpověď.

Lidstvo se odjakživa dělí na dvě skupiny, ať už jsou tyto skupiny definovány jakkoli: na muže a ženy, na sparťany a slávisty (s námi, co se této kategorizaci vyhýbáme, je nakládáno jako s někým, kdo existuje jen administrativním omylem), na plnotučné a kremžské (dle vztahu k hořčici), na enháčkaře (milovníky nakládaného hermelínu) a eskáčkaře (milovníky sýrových koulí), na kodetovce (tvrdící, že nejvýznamnějším hercem všech dob byl Jiří Kodet) a suchařípovce (tvrdící totéž o Leošovi Suchařípovi, díky čemuž se jim smějeme), atd., atd. Už v díle Jaroslava Foglara je podobné dělení zmíněno (“Volíš Losnu nebo Mažňáka?”).

V poslední době se rozmohlo další dělení, podle horní řady na klávesnici (pod řadou s čísly), a to na QWERTZ (kam patřím i já) a QWERTY. Hádky mezi oběma tábory nejsou tak rozšířené jako v ostatních výše zmíněných případech, což ovšem neznamená, že by neexistovaly.

Hezký den!

TýTý

Nějak si nedovedu představit, jak vypadá člověk, který hlasuje do ankety TýTý. Snad proto, že v mém okolí se nikdo takový nevyskytuje, což může mít dvě příčiny:

První: Žiju v uzavřené komunitě, která je společensky out a nevím, co se sluší a patří.

Druhá: Hlasovači v této anketě žijí v uzavřené komunitě na utajeném místě střeženi nejpřísnější ochranou a nikdo k nim nesmí.

Už poněkolikáté se mi podařilo předávání těchto cen nevidět, proto mě pobavila diskuse na idnes.cz vedená ve stylu “bylo to na Nově, je to tedy automaticky špatné”. Podotýkám, že v minulosti jsem viděl předávání těchto cen jak na ČT, tak na Nově, a kvalitativní rozdíl vešker žádný.

O těch cenách, co se předávaly včera, jsem se dočetl právě na idnesu. První šok – zpěvačkou roku a celkovou vítězkou je Aneta Langerová. Myslím, že hlasující komunita je plně ještě zamořena doznívající superstarmánií, a že dokonale podlehla perfektnímu PR této zpěvačky, která si (podobně jako dříve skupiny Chaozz resp. Kryštof) hraje na bojovnici proti komerci, přičemž se sama již jako komerční narodila. Ale věřím a doufám, že se možná dožiju toho, že nějakou z cen, o které rozhodují diváci, získá zpěvačka, která je sama o sobě dost originální a nepůsobí jako x-tý vývar ypsilon-té kopie vzoru z.

Ovšem zpráva v souvislosti s TýTý, která mě doslova sestřelila ze židle, byla, že cenu v kategorii moderátora soutěžního pořadu si odnáší Jan Rosák. Kdyby ještě běžela soutěž Bingo, docela bych to chápal, ale dnes, kdy je tento moderátor se svým pořadem “Riskuj!” nasazován do takového času, že jsem jej (díky, ó, díky) již asi pět let, možná i víc, ani nezahlédnul?

Právě v souvislosti s cenou pro Rosáka mě napadla úvaha o lidech hlasujících do TýTý. Napadlo mě, že bych měl projít celou naši republiku od domu k domu, zaklepat na každé dveře a zeptat se: “Hlasovali jste v TýTý? Ano? A pro koho? Pro Rosáka? Proboha – a PROČ???”

Ale neudělám to. Kromě časové náročnosti takové akce bych asi byl výsledkem své mise zklamán. Navíc – v zemi, kde bylo za zábavu pokládáno i něco tak zvrhlého, jako byl Strýček Jedlička, je možné nad diváckým vkusem jen zlomit hůl.

Hezký den!

Několik vláken

… snad aspoň trochu o něčem.

V pátek jsem se svezl domů autobusem, ve kterém jsem, slovy pánů Šimka a Grossmanna, stál na jedné noze, a ještě ne na své. Když se asi po polovině cesty autobus uvolnil natolik, abych se mohl i rozhlédnout, zahlédl jsem plakátek záchranné stanice živočichů, sídlící nedaleko od našeho miniměsta. Zkontroloval jsem výši kreditu na svém mobilu a protože mám dobré srdce, poslal jsem dárcovskou SMS ve tvaru DMS ZVIREVNOUZI PASICKA, abych onu stanici aspoň trochu podpořil. Lidé, co se tam o různě zraněná a jinak ohrožená zvířata starají, jsou mi osobně velmi sympatičtí (když jednou měli v našem miniměstě ukázky ze své činnosti, přivezli i jednu malou zachráněnou sovičku; Pavlínka ji hladila tak intenzivně, až ji málem shodila z bidýlka). Více na www.zvirevnouzi.cz.

Taky skončila dlouhodobá část hokejové extraligy. Upřímně jsem rád, že Pardubice nepostoupily do play-off, protože za to, co během sezóny předváděly, si to nezasloužily. O soutěž níž si to o baráž rozdají Ústí nad Labem, které se už vidí jednou nohou v extralize, a Mladá Boleslav, které bych to přál raději, už kvůli svým tamním kamrádům Jirkovi Mrkusovi a Fumikimu. Na druhé straně, kus mého hokejově-fanouškovského srdce by byl rád i v případě, že by se v extralize udržel Vsetín. Na opačné straně, tedy na špici, se nakonec objevil, k mé hodně velké radosti, Liberec, který se neustále přetahoval o první místo se Slávií. Kdyby bylo na prvních dvou místech stejné pořadí i po play-off, vůbec bych se nezlobil. A kdyby se sportovní štěstí na Liberec usmálo ještě víc, a získal by fotbalovo-hokejový mistrovský “dabl”, byl bych ještě raději. Ale nepředbíhejme.

Míšovy neštovice se zatím ukázaly jako planý poplach, ale protože tato nemoc má dlouhou inkubační dobu, nebudu jásat předčasně.

Hezký den!