Letos mě Velikonoce svým příchodem překvapily. Obvykle se na ně stihnu připravit s dost dlouhým předstihem, letos ne. Možná je to dáno, že jsem nejdřív marodil a potom pobýval s Pavlínkou v nemocnici, takže když jsem najednou začal dostávat velikonoční poštu a podíval se na kalendář, měl jsem co dělat, abych nezpanikařil.

Pěkně se mi ovšem Velikonoce vykryly s prací, takže jsem stihl akorát v pondělí ráno ošlehat holky. Pavlínka se pochlubila nabarvenými vajíčky, Míša celý rituál bohužel zaspal, takže na své první koledování si musí minimálně rok počkat.

Hezký den!

Před chvílí dosáhl počet návštěvníků tohoto mého povídání zajímavého čísla:

Hezký den!

Pozitiva:

Pavlínka se pomalu ale jistě zbavuje neštovic, už neohoržuje ostatní, může tedy chodit ven.

Neutrální:

Do školky, kterou Pavlínka navštěvuje, momentálně chodí všeho všudy pět dětí, ostatní mají neštovice.

Negativa:

Blšany – Liberec 0:0

Hezký den!

Málem jsem se už loučil s libereckými hokejisty a letošním hokejovým play-off.

Naštěstí dokázali Bílí tygři v Budějovicích na poslední chvíli utéct hrobníkovi z lopaty. Teď už jen aby vyhráli další tři zápasy a postoupili do semifinále.

Po dlouhé době jsem si mohl opět zopakovat svůj oblíbený hokejový pokřik

Ten náš Milan Hnilička,
to je jasná jednička,
soupeři maj smůlu,
mají v bráně nulu.

Po pravdě řečeno, Roman Turek ve skutečnosti není žádná nula, jinak by neměl zlato z MS a nebyl by ani vítězem kultovního Stanley cupu, ale do těch veršů se to tak nějak hezky česky hodí.

Hezký den!

Protože mám tento týden odpolední školení, dostávám se domů až docela pozdě. No, hodně pozdě. A proto jsem ze včerejšího zápasu Sparty Praha v Lize mistrů proti Ajaxu viděl jen posledních 10 minut. Dokonce i Matušovičův gól jsem viděl jen ze záznamu. V rámci nutnosti zachování aspoň jakés takés iluze objektivity musím uznat, že se ten gól povedl. Ale na druhou stranu, vyrovnávací gól Nizozemců byl rovněž z kategorie výstavních.

Krom toho jsem se opět dostal po více než roce k přečtení dvou knih spisovatele Neila Gaimana. Jsou to knihy Američtí bohové a Nikdykde.

Obě knihy vyžadují po svých čtenářích aspoň minimální dávku fantazie – no, po pravdě řečeno, čím větší fantazii máte, tím lépe.

Obě knihy mají navíc společné jedno – hlavním hrdinou je v každém případě muž, který, ať bilancuje svůj život, jak chce, slovo úspěch může použít jen s notnou dávkou nadsázky. Pak se ovšem setká s osobou, která jeho dosavadní život převrátí vzhůru nohama.

V Amerických bozích je hlavní hrdina celou dobu jmenován poue přezdívkou Stín a jeho osudovou osobou je člověk jménem Středa, který Stína zaplete do svých plánů. Stín projde doslova vším možným, sáhne si až na okraj smrti, nakonec odhalí, o co Středovi jde a podaří se mu tento plán zastavit.

V Nikdykde je hrdinou Richard, na kterého doslova odnikud vyskočí dívka jménem lady Dvířka. Ta jej nakonec zavede do tajemného podsvěta, který se nachází pod Londýnem. Richard zde rovněž dosáhne na hranici smrti (při získávání klíče od tajemných mnichů), protože tuto zkoušku přežije, vrací se silnější, a v závěru knihy se do podsvěta vrací, protože realita mu ve srovnání s podsvětem přijde nudná.

Jsou to jediná díla od pana Gaimana, která znám. Zaujala mě už při prvním čtení, teď podruhé jsem četl pozorněji a byl jsem překvapen, kolik detailů mi napoprvé uniklo.

Hezký den!

Přátelé, stalo se to, s čím jsem původně ani ve snu nepočítal. Po dvanácti letech (!!!) se mi znovu dostalo do rukou album německé skupiny DIE TOTEN HOSEN nazvané KAUF MICH.

Ano, je to s podivem, že obdivuju něco, co vzniklo v době, kdy většina obyvatel České republiky neměla ani mobil a neuměla vyslovit slovo internet, ale na první poslech mě to opět dostalo.

Prostě když uprostřed písničky Sascha… ein Aufrechter Deutscher začne zčistajasna vyhrávat dechovka, písničku Wünsch dir was uvádí dětský pěvecký sbor… Je toho hodně, čím tito kluci dovedou překvapit a kupodivu dovedou překvapit i více než dekádu od původního vydání tohoto alba. Samozřejmě jako u každého správného rockového alba ani zde nechybí romantický ploužáček, zde pod názvem Alles aus Liebe.

A tak se dnes loučím se stěžejním veršem Es kommt die Zeit, in der das Wünschen wieder hilft.

Hezký den!

Jako dost jiných přede mnou (a dost jiných po mně) i já jsem kdysi podlehl kouzlu programu ICQ. Před mnoha a mnoha lety jsem si vytvořil nejdříve jedno ICQ-číslo, a protože jsem ho později zapomněl, vytvořil jsem si před cca třemi lety jiné.

Dnes používám pro komunikaci po ICQ klienta Psi. Ten název není odvozen od zákeřných štěkajících potvor, napadajících a mrzačících malé děti, ale od jednoho z písmen řecké abecedy. Jedinou nevýhodou je, že proto, abyste tohoto klienta mohli používat, musíte se zaregistrovat na některém z jabberovských serverů.

Včera jsem si pozorně prohlížel svůj seznam kontaktů a u každého jména přemýšlel – jak dlouho ho znám, odkud ho znám a podobně. A narazil jsem na jména, u kterých jsem byl v koncích.

Kdo to jen mohou být Alice Králová a Jana Kolářová?

Oběma jsem poslal zprávu s dotazem, zda by mi mohly poskytnout informaci o tom, odkud bych je mohl znát, ale ani od jedné zatím žádná reakce.

Hezký den!

Kolega desítka pohárů se kdysi podivoval nad tím, že na rockovém festivalu vystupují i Mňága & Žďorp, popř. Aneta Langerová.

Já jsem nedávno narazil na tento plakát:

a v souvislosti s tím se ptám:

Co na ROCK festivalu dělá DĚDA MLÁDEK ILLEGAL BAND???

Odpovědi se mi zatím nabízejí jen 3:

1. Organizátoři tohoto rockového festivalu nikdy neslyšeli rock.

2. Organizátoři tohoto rockového festivalu nikdy neslyšeli DĚDA MLÁDEK ILLEGAL BAND.

3. Organizátoři tohoho rockového festivalu nikdy neslyšeli ani rock, ani DĚDA MLÁDEK ILLEGAL BAND.

Nebo má někdo jinou možnou odpověď?

Hezký den!

Ano, přítelé, dnes budu psát o velmi povrchní věci, a to o fotbale.

O tom, že existuje taková hra, jsem se dozvěděl poměrně brzy, neboť ve vesnici, v níž jsem trávil své útlé dětství, se vyskytovalo dost výrazné fotbalové hřiště. O tom, proč jsou ti pánové kopající do čehosi kulatého ustrojeni do různobarevných triček a trenýrek, co tam dělá ten divný pán s píšťalkou, a další podrobnosti, jsem se dozvídal postupně v dalších letech. A o tom, že existuje něco jako Sparta, Slavia, Vítkovice, Baník atd., jsem se dozvěděl až úplně naposledy. Posléze, na začátku devadesátých let posledního století minulého tisíciletí, se ze mě stal příznivec Slovanu Liberec a to mě drží dodnes.

Ale včera večer jsem na ČT 2 zahlédl další díl oblíbené komediální telenovely na téma “Marné pokusy Slávie Praha dostat se do Ligy mistrů”. Inu, ti chlapci v dvoubarevných tričkách s červenou hvězdou na bílé polovině triček se opět pokoušeli o něco, o čem už dávno prokázali, že na to nemají.

Rozkaz zněl jasně: Slávia musela vyhrát, tedy za záda brankáře Zítky dostat míč víckrát, než kolikrát se bude za svá záda smutně ohlížet Matúš Kozáčik. Proto jsem zcela nepochopil taktický tah Karla Jarolíma postavit do sestavy jen jednoho útočníka. Každý přece ví, že pokud chci dát více gólů než soupeř, musím nastoupit v ofenzívní sestavě. Karlu Jarolímovi to asi zapomněli říct.

Po většinu zápasu to byla celkem nuda, legrace nastala až poté, co Slávisté poprvé nevěřícně kroutili hlavami, jak to, že dostali gól. Pak totiž komentátor (nevím, kdo to byl, a je mi to celkem jedno) projevil neskutečný smysl pro morbidní humor, když prohlásil: “Ještě pořád je dost času na to, aby domácí vstřelili dva góly.” To už jsem se nemohl smíchy udržet. Po tři čtvrtě hodiny hráli Slávisté buďto na ragbyové branky, nebo na branky asi o dva metry širší, než ty klasické fotbalové, a najednou ve zbytku času se dvakrát trefí – nedokázali by to, ani kdyby je trénoval David Copperfield. Pak ovšem Slávia dostala druhý gól a byl konec.

Nikdy jsem nepochopil, proč se Slávia pokouší skončit v domácí lize do druhého místa a bojovat o Ligu Mistrů, když to neumí. Při minulém marném pokusu narazila na španělský tým Celta Vigo. Když se před prvním zápasem ve španělsku ptali tehdejšího slávistického kapitána Bejbla, co říká na to, že Celtu Vigo vyřadil kdysi Slovan Liberec, Bejbl odpověděl: “Tak určitě to bylo tím, že Vigo Liberec podcenilo.” No prostě, předem měl výmluvu pro vlastní vypadnutí Slávie.

Hezký den!

Pavlínčina helma:

Hezký den!